výstřižek.jpg

tohle jsou kostlánoviny

všechno v kostce

 
výstřižek.jpg

tohle jsou kostlánoviny

všechno v kostce

Contact

 
 
 
  • kostlánoviny

Vřed z nadbytku a příliš dlouhého míru

Z Hamleta je nejslavnější citát "tubíornotubí" (což takhle napsáno zní skoro jako "pornopotrubí"), populární je taky ta doba vymknutá z kloubů, co šílí ("the time is out of joint" - možná se ještě dočkáme, že v novém překladu Hamleta to někdo přeloží "není čas ani na jointa")... Ale na mě v poslední době vyskakuje v různých souvislostech spíš ten vřed z nadbytku a příliš dlouhého míru...


Ta slova padnou, když Hamlet potká cestou cizí vojsko (Fortinbrasovo vojsko, jež v závěru hry obsadí i jeho zemi) a diskutuje s jedním z velitelů, co je cílem jejich vojenské akce. Jdeme zabrat jedno pole, o kterém si Poláci myslí, že je jejich, ale my víme, že je naše, norské... Nechávat lidi umírat a peníze odtékat kvůli jednomu nevýznamnému pozemku? Hamlet to shledává nesmyslným aktem a komentuje to: "This is the imposthume of much wealth and peace, That inward breaks, and shows no cause without Why the man dies."

Starší překlady téhle pasáže překládají to slovíčko "imposthume" jako "hlíza", což sice odpovídá staročeskému významu toho slova (nežit, chorobný novotvar vyplněný hnisem), ale pro dnešního Čecha je to poněkud nesrozumitelné, protože hlíza pro nás je cosi od botaniky. Ale už starý dobrý J. V. Sládek to překládá: "Bohatství a přílišného pokoje to vřed, jenž dovnitř puká, a na zevnějšek nic nejeví, proč člověk umírá". A Martin Hilský: "Vřed nadbytku a míru praská dovnitř, aniž by z vnějšku bylo patrné, proč lidé umírají".

Mám pocit, že se ten popis hodí i na ty roupy, které jako jediné rozhýbávají zmlsané, v relativním blahobytu "naší civilizace" vyrůstající generace, jež de facto nikdy nepoznaly nedostatek a perzekuci; generace právě narozených, i jejich rodičů, i jejich prarodičů, kteří jsou už na prahu důchodcovského věku, ale pořád si zlobně podupáváním a pokřikáváním vynucují svou novou hračku. Ono je to tak trošku jako v jednom Šotolově románu, kde znuděný hrabě na sklonku baroka navrhuje "Pojďte, uděláme si moře..." Jeho doba nebyla taková, aby své bohatství a status musel obhajovat mužným bojem se zbraní v ruce, ba ani taková, aby se cvičně rval o zbytečné pole... Věci tak nějak šly samy, ale prokluzující samozáchovný pud aktivity si žádal své gesto, takže si tady uprostřed Čech uděláme moře... (Malé české moře, tak milé a přítulné, že bych je nejraději skloňoval podle vzoru kuře...)

A proč vlastně ne? Takové dělání "mořat" je svým způsobem idylické a často přínosné nejen pro osobní spokojenost. Pro příklad se podívejme třeba na dnešní pražský magistrát: provést změny, které město potřebuje (něco jako dopravní okruh třeba), na to nestačí, ba většinou ani netuší, co by se mělo dělat. Ale sem tam nějakou okrasu, jako vysadit pár stromů a nahodit fasádu u nějakého domu, zakázat vjezd aut nebo plastové kelímky, na to mají. Vlastně i to jsou přínosné věci a buďme vděční, že na rozdíl od těch před nimi jen rozhazují, ale nekradou...

To je však jen první level plevel těch "mořat", co mi tanou na mysli. Protože vedle nich je i další - a tím je zlobné vymáhání svých údajných nároků. "Já chci právo křičet i v noci", "Já chci právo menstruovat", "Já chci právo na jiné pohlaví", "Já, chci právo, aby má dcera zpívala v chlapeckém sboru", "Já chci právo vystudovat vysokou, i když na to nemám", "Já chci hodnotnější volební právo, než ti křupani z venkova", "Já chci, aby se odhlasovalo, že pět z deseti nejrychlejších běžců na světě jsou ženy", "Já chci právo neočkovat své dítě, ale do školy bude ten můj tuberáček chodit s těmi očkovanými", "Já chci právo nenosit roušku, i když kolem zuří pandemie"...

A pak je tu třetí level, který už nezavání levandulí, ale spíše levárnou - totiž ty případy, kdy se agresivita napne k útokům na jinou osobu; kdyby to slovo mělo ještě dneska nějaký význam a nebylo stejně jako jiné velké pojmy už jen prázdnou nádobou, mluvil bych asi na téhle úrovni o nějakém tom "fašismu". Zlobná agrese vymáhající svá údajná práva se totiž obrátí k nadrženému internetovému davu s výzvou na lynč někoho, kdo má jiný názor, nebo se u něho podařilo odhalit nějakou známku možného nesouhlasu (např. na základě nepřehlédnutelných indicií jako pohlaví, inteligence či barva kůže). Dosud skrytý hnis se vylije z internetových tunelů a chodeb do ulic a do korporací a ničí lidi v reálném světě...





Publikováno poprvé 29. července 2020 na mé facebookové stránce.

0 views0 comments

Recent Posts

See All